Mně tedy nijak žíly nerve, když mě banka, nebo pojišťovna osloví v e-mailu křestním jménem, ale ani to ve mně nevyvolává nějaké vstřícné pocity, protože vím, že jsem jim ukradený ať už jako pan Milan, nebo jako pan Šťastný.

Hm, tak s takovou bankou bych se asi rozloučil.

Mám dle mého moderní banku, ale ani ta si v mailu nedovolí mne oslovit jinak, než příjmením.

"Hi Radomil", oslovovat křestním jménem je amerikanismus, který pronikl do české byznys politiky a kdo takto nekomunikuje, není "in" a v řadě firem s Vámi ani komunikovat nebudou, pokud je oslovíte "Dear Mr. Babek".

Tvrdíte o sobě, že jste krizový manažer, stratég a především podnikatel.

Bohužel, "devadesátky" už skončily a je potřeba umět pružně reagovat na současnou dobu, včetně stylu komunikace.

Jinak budete, zejména mladé generaci podnikatelů a manažerů, spíš k smíchu.

Může se Vám to líbit nebo ne, ale svět se zase o kus pootočil.

Pootočil se na špatnou stranu. Dnešní tykající mladí manažeři jsou k smíchu.

Mně to třeba vůbec nevadí. Kašlu na prkotiny.

Trochu odbočím. Včera jsem se "bavila" v Máte slovo. Kubek byl úplně marný... A Jílková tekla.

Náhodou Kubek byl docela v pohodě Jílková zcela výjimečně taky. Zato ti dva křiklouni nalevo, to byla síla. Arogantní troubové, pan senátor i pan podnikatel, jména si bohužel nepamatuju.

Pouzivani jmena (ne prijmeniho) bylo jiz davno bezne v USA, bylo zamenou za nase tykani. Rozmohlo se tak, ze kazdy si uz myslel, ze muze "tykat" kazdemu. Toto, stejne jako jine manyry, se nam tu siri z USA.

Kdežto u nás komančové zavedli také tykání - Hele, soudruh Tichý, kdy přijdeš na akci Z?

Není co dodat. Můj pohled na oslovování je téměř totožný s pohledem pana Bábka.

Já bych vám chtěl blahopřát, pokud v dnešní době řešíte oslovování.

A ne zdravotní nebo finanční problémy.

Jinak souhlasím s názorem, že oslovovat neznámého člověka křestním jménem je v tuzemsku neobvyklé a působí to nezdvořile.

Podobně je to s tykáním. Ale v současné televizní tvorbě vidíme, že syn představí své matce svoji dívku a maminka hned navrhne, že si s dívkou budou tykat. Třeba ano, časem. Ale při prvním setkání?

Já spolupracuji s jedním člověkem už více než 10 let, je to můj velmi dobrý známý, ale přesto si oba vykáme a neoslovujeme se křestními jmény.

A ani jeden z nás nemá pocit, že je to nějak nepatřičné ani že by to chtěl změnit.

Je sice trochu neobvyklé, když jeden druhému vynadáme slovy "Vy vole" - pokud se to výjimečně stane - ale jde to a má to i své určité kouzlo.

Dovolím si oponovat.

Oslovovat neznámého člověka křestním jménem už minimálně 25 let není ani neobvyklé ani nezdvořilé.

Křestním jménem mě oslovují kolegové a kolegyně, známí a známé, kamarádi a další.

Naopak kdybych na e-mailové oslovení „Dobrý den, Martine“ zareagoval tím, že vyžaduji oslovení „pane“ a příjmení, budu přinejlepším za šaška. Podobně jako pan Radomil.

Taky mi to vadí, i když L. Špaček říká, že křestní jméno a vykání je v pořádku. Vnímám to jako aroganci, zejména když řeším nějakou reklamaci.

Nabízí to jeden bonus - oslovit si v odpovědi taky křestním jménem generálního ředitele - svého podvodníka.

Vážený pane Radomile Babánku...chápu vaše rozčilení nad tím, že se vás mnozí drzí lidé odvažují oslovovat křestním jménem. To je do nebe volající nehoráznost a drzost! Nicméně bych se zeptal: Nač tedy mát to křestní jméno? Já jsem o generaci starší (83) a vůbec mi nevadí, když mne někdo osloví 'Honzo' nejsem totiž tak nafoukaný, abych to nepřežil. Také tam píšte m.j. 'moderní, přátelské, správné, americké a tedy povrchní. Nevím, proč do toho pletet to 'americké-povrchní.' Tady v Amerie (i v Kanadě, kde žiji už 54) let je to naprosto běžné, je to opravdu přátelské, i když se pro to štětíte, ale také zde na americkém kontinentě se už nějakých 150 let netyká, ale vyká. I nejbližší přátelé si vykají slovem YOU nikoliv archaickým THOU. A nestereotypujte tím modním, že co je americké je povrchní. To je hloupé klišé českých nafoukanců. Mějte krásný den PANE Babánku!!

Á propos, jestli váš blog je nějaké vtipná nadsázka, omlouvám se za nepochopení. Váš Honza Marků.

Vážený Jan-kun.

Víte, to, co je normální v USA je jejich věc. Ano, pokud si to takto chtějí dělat, nemám s tím problém.

Pokud ovšem považují za normální své zvyky tahat i do korespondence mimo svou zemi, považuji to za minimálně urážlivé vůči adresátovi. Protože pokud se neobtěžuji zajímat o to, jaké je normální oslovení v zemi adresáta (myšleno zdvořilostní), pak z toho vyjdu jako nekulturní barbar.

A ano, je to povrchní. Tvářit se, že se oslovujeme křestním jménem, protože jsme přece jedna velká šťastná rodina a v rodině se přece příjmením neoslovujeme je z mého hlediska povrchnost.

A já si třeba nedokážu představit, že přijdu za svým nadřízeným a řeknu mu "Hele Pepo, je zapotřebí tohle a tohle". To bych si v rámci zaměstnání nedovolil.

A když jsme tedy u toho, jaké je to v USA normální....hm, takže počítám, že vojín také může oslovovat kupříkladu poručíka stylem "jasně Johne"?

Nerozumím proč Vám vadí oslovení křestním jménem. Ano, v naší oblasti je zvykem začínat emaily "Drahý pane Bábeku.

Nicméně je zde ještě věc. Občas si píši emaily z představiteli firem v zahraničí.

Když je to od nich ke mně, tak emaily začínají.,...,Dear Martin. Nedávno jsem posílal email do KSA a začínal jsem Dear Haitham, Dear Abdul.

Tohle je věc, která snad nemůže nikoho urazit.

Jestli to nebude tim, ze nevi co vase krestni jmeno a co prijmeni?