Smířlivost vůči agresivnímu státu? Rakovina rozkládající svobodu.

Smířlivost je na první pohled velmi sympatická. Smířlivý člověk budí dojem, že nechce vyvolávat konflikty, že se chce dohodnou, a vůbec, vypadá jako dobrák. Podívejme se však, kam taková smířlivost může vést.

V politice se používá pojem appeasement, což je přístup či politika smířlivosti a ústupků. Zatímco být smířlivý vypadá hezky, ustupování už tak sympatické není. Agresor totiž dosáhne svého, a ten smířlivý, ustupující, nakonec ostrouhá. Vede to často k tragickým koncům. Smířlivost a ústupky Británie a Francie umožnily Hitlerovi rozpoutat válečné běsnění a vyvražďování židů. Stejná politika appeasementu pustila k moci komunisty v Rusku nebo třeba Gottwaldovu rudou bandu u nás. Politika appeasementu má na svědomí teroristické tažení islamistů, a v posledních letech umožňuje Putinovu Rusku zabírat cizí země, provokovat a vydírat.

Nás, občany ČR trápí smířlivost a ústupky i ve zcela jiné oblasti - v podnikání, v chování státu k podnikatelům a živnostníkům.

My čeští podnikatelé a živnostníci máme problém, protože naše vlastní vláda, pokud takovou vládu můžeme označit za vlastní, vystupuje proti nám tvrdě a nepřátelsky. Vláda ČR, alespoň ta současná Babišova, dělá vše pro to, aby drobné české podnikání buď zaniklo, nebo aby nad ním získal stát neomezenou moc. Vláda proti nám poštvala svoje úřady. Úředníci kontrolují dodržování různých nesmyslných podmínek a předpisů. Kontroly jsou účelové a jedinou snahou úřadů a úředníků je zmáčknou podnikatele a živnostníky. Vláda a její úředníci se k nám posledních sedm let chovají jako naši nepřátelé, jako agresor.

Smířlivost či ustupování tlaku státu ohrožuje naši existenci. Nemůžeme a nesmíme ustupovat, nesmíme se nechat vehnat do pozice, kdy bychom sice neradi, ale smířlivě přijímali to, co si na nás vláda vymyslela. Taktika vlády je totiž taktikou agresora – kousek po kousku ukrajuje naši svobodu, až svobodní přestaneme být. Vláda vymýšlí nejneuvěřitelnější změny, novely zákonů, nová nařízení – a vždy v náš neprospěch, vždy proti nám.

Jako každý agresor si vláda buduje pátou kolonu. Aby vzbudili vládní politici zdání, že podnikatelé jsou spokojení, vybudovali si ministři skupinu kolaborujících spolků – HKČR, SOCR, AMSP, AHR, AČTO a některé další. Nejde samozřejmě o členy těch spolků, ti jsou v tom nevinně. Těmi Babišovými „spolupracovníky“ jsou lidé v čele těch spolků – Vladimír Dlouhý, Tomáš Prouza (dříve Marta Nováková), Václav Stárek, a dříve i Karel Havlíček, který z toho vytěžil ministerská křesla. Pro mne jsou tihle lidé horší než vládní úředníci, protože za zástěrkou hájení zájmu podnikatelů a živnostníků, jdou proti nim. Kolaborují s vládou. (Tady se hodí vysvětlit obsah pojmu kolaborant: Kolaborant je člověk, který spolupracuje s nepřítelem vlastních lidí proti zájmům vlastních lidí.)

Kolaborace lidí z podnikání s nepřátelsky se chovající státní správou by nám mohla stačit, my však ještě neseme zátěž opozičních parlamentních stran. Ty se za nás, malé podnikatele a živnostníky, rády postaví, tedy verbálně, protože slibem prý nezarmoutíš. Potom krátce před volbami se nechávají vůdci stran fotit s živnostníky a moudře a účastně naslouchají jejich problémům. Pokud bychom však čekali, že strany, které se samy umisťují doprava, budou tvrdě, nekompromisně a zásadově hájit pozice podnikatelů a živnostníků, byli bychom (a jsme) zklamaní.

Možná z nedostatku odvahy, možná kvůli sklonu ke kompromisům, možná ze zištnosti, ale vidíme ve Sněmovně divadlo appeasementu – politiky smířlivosti a ústupků. Že je nouzový stav nezákonný a že je zaměřený proti malým podnikatelům? Opozice není tvrdě proti, protože se bojí, že by mohla být označena v rozjitřené covidové době za škůdce. Že je pandemický zákon paskvil a dává vládě nekontrolovanou moc právě nad malým podnikáním? Vypadá přece tak hezky a moudře státotvorně, když jej opozice nechá projít. Že nejsou zajištěna práva podnikatelů a živnostníků na odškodnění za škody, které jim způsobila vláda? Přece nebude opozice jitřit tak kontroverzní téma – většinu společnosti to přece vůbec nezajímá. A tak bychom mohli pokračovat. Smířlivost, ústupky, neodůvodněná vstřícnost – rakovina práva a spravedlnosti, rakovina svobody.

Co s tím? Dá se s tím něco dělat? Máme možnost to změnit? Jistě, je to možné – musíme přestat spoléhat na to, že to za nás vybojuje někdo jiný. Musíme my, čeští podnikatelé a živnostníci, získat ve společnosti postavení, které nám náleží. Musíme mít takovou společenskou sílu, aby nás nemohli vláda, politici či úředníci ponižovat a šikanovat. Musíme mít své zástupce v Parlamentu ČR.