Politické a společenské režimy jsou různé, ale dají se rozdělit na dvě základní kategorie – přátelské a nepřátelské lidem, občanům. Zamyslím se nad těmi nepřátelskými.
Nepřátelský režim stojí a padá s propagandou. I ty nejtužší totality jsou na propagandě závislé, i když jejich rejstřík nástrojů ovládání lidí je samozřejmě velmi široký – od propagandy k věznění, mučení a popravám. Takových režimů naštěstí není mnoho (byť stále mnohem více než bychom si přáli). Hodně je ovšem těch režimů, které své občany ovládají a manipulují, nenápadně jakoby v jejich vlastní prospěch, jak politici těchto režimů rádi tvrdí. Tyto režimy jsou zcela závislé na propagandě, podpořené ekonomickými nástroji daní a poplatků, příplatků a dávek. A ty jsou pak opět propagandisticky zneužívány, a kolo se točí dál.
Co je příčinou toho, že se stát domůže takového vlivu, že občané uvěří každé i sebevětší lži, kterou jim politici, úředníci a jejich pomocníčci „experti“ předloží?
Tu příčinu vlivu bychom mohli vysvětlit popisem a rozborem „vysílače“ propagandy, tedy stání moci. Mohli bychom se zabývat propagandistickými nástroji, způsobem komunikace, opakováním polopravd, politickým marketingem, rolí médií atd. Jenže i sebelepší, až geniální marketing by nebyl nic platný, kdyby neměl živnou půdu – lidi, kteří naslouchají a věří. Každý manipulátor, každý věrozvěst "svaté pravdy“, každý podvodník musí především najít publikum, které mu uvěří, které za ním půjde, ať se děje, co se děje.
Podívejme se tedy na ty, kdo jsou materiálem pro propagandu, na ty, bez kterých by žádný nepřátelský režim nemohl existovat. Jsou to lidé, občané. Ti jsou příjemcem a živnou půdou propagandy. Ta masa, na které každý jí nepřátelský režim staví, která každý nepřátelský režim umožňuje, podporuje a svými postoji živí, se dá rozdělit do tří kategorií – věřící, hloupí a pohodlní.
Věřících je nejméně. Jsou to lidé přesvědčení, že jejich strana, guru, vůdce, či jakkoliv to nazveme, je jedinou pravou silou, a vše, co udělá, je nepochybně správné. Věřící jsou nekritičtí, a kdyby jejich vůdce spáchal cokoli, budou za ním stát. Kdokoli má jiný názor je nepřítel, a je třeba jej onálepkovat – dezolát, antivaxer, pravičák. Ačkoli jsou věřící pevným jádrem moci, nejsou vlastně tou nejdůležitější skupinou, moc na nich nestojí, protože jich je málo.
Další skupinou jsou lidé hloupí. To jsou ti, které častým opakováním zafixujete cokoli - polopravdy či dokonce lži; uvěří všemu, když se jim to správně podá. Jsou to lidé, které snadno přesvědčí především autority, experti či celebrity. Stačí, že se to píše v novinách a říká v televizi – mámo, vidíš, ten pan dochtor to řiká a já sem ti to taky řikal... Vystrašit, vyvolat pocit ohrožení, a potom uklidnit, protože MY se o vás postaráme, a jsou vaši. Tato skupina je asi větší než skupina věřících, ale stále není dost velká na to, aby na ní stála moc, aby se její pomocí dalo „v klidu“ vládnout. Tedy vládnout posvém a pro sebe.
Největší, a pro moc občanům nepřátelských režimů zcela zásadní, je skupina třetí – pohodlní. Taková je totiž většina lidí (a pan Gauss nám to rozložení dobře popsal). Tito lidé nedělají vlastně nic špatného. Mají svoje starosti, a mají jich opravdu dost. Musí se uživit, mají děti, o které se starají, mají své záliby, zájmy a koníčky, občas jim hapruje zdraví, takže neví, kam dřív skočit. Řeší problémy ve vztazích v páru, na pracovišti, v baráku,... Prostě normální život, který není nijak dramatický, ale jistě není jednoduchý.
Tihle lidé nemají chuť, sílu a energii, ale třeba i jen zájem starat se o politiku. Nechtějí přemýšlet o tom, co jim politici předkládají, nechtějí se tím zabývat. Nechtějí zjistit, že jim politici lžou, protože to by se tím třeba museli zabývat - narušilo by to jejich klid. Nechtějí si komplikovat život. A to je voda na mlýn politiků, to je to podhoubí každé moci. Ta masa lidí pohodlných nebo jen unavených běžným životem, se prostě nechce a nebude zamýšlet nad tím, jestli ty počty mrtvých nejsou náhodou podivné, jestli je pravda, že tahle vakcína funguje tak, a ne onak, jestli nám elektřinu zdražila válka nebo spíše Německo a politika EU, jestli jsou opravdu ti živnostníci takoví vyžírkové, jak se jim tvrdí.
Propagandu a znalost chování lidí využívali dříve komunisté, pak socialisté, třeba Zeman, Špidla a Sobotka, potom Babiš, a po něm Fiala. Těm lidem, na kterých tihle političtí podvodníci staví, těm hloupým a pohodlným, to nemám za zlé. To nejsou viníci, to jsou oběti. A co je důsledkem oné státní propagandy? Fakt, že se stále hlouběji propadáme do socialismu. Stáváme se státem, v kterém je na prvním místě právě stát, a teprve potom jeho občané. A když říkám stát, tak to jsou ti, kdo ten stát ovládají a vlastní – politici, nadnárodní korporace a vysocí státní úředníci. Tam nás osm let své vládní moci táhl Andrej Babiš, tam nás už druhým rokem vleče Petr Fiala.
Kam že nás vlečou? Do socialismu.
