Navoněná bída České republiky

Tak skvěle se nám prý ještě nežilo. Je to ale skutečnost nebo jen zástěrka skutečného stavu? Za obrázkem úspěchu se nenápadně skrývá stagnace, a dokonce zhoršování kvality našeho života, ale i velmi razantní devastace země.

Občan vidí, že mu roste plat, v obchodech najde lákavé zboží, zaletí si na dovolenou do Egypta, v televizi ho baví tváře se známým hlasem a hvězdy mu tančí. Stav panem et circenses byl nastolen.

Do toho však přicházejí přemety našeho pana premiéra. Napřed máme peněz, že neví, co dřív slíbit, a najednou – peníze prý došly. A tentýž premiér, Andrej Babiš, nám bude zvedat daně. To by jednomu hnulo žlučí. Dobré na tom je, že Babiš tím potvrzuje vše, co je psáno dále.

Za obrázkem úspěchu se nenápadně skrývá stagnace, a dokonce zhoršování kvality našeho života, ale i velmi razantní devastace země. Přehnané? Podívejte se na fakta, a stále si pokládejte otázku: Cui bono? V čí prospěch?

Tranzit milionů kamionů, ničení silnic, poškozované životní prostředí. Budování překladišť a montoven, zabírání orné půdy, platy, které nedohánějí vyspělejší ekonomiky Německa a Rakouska.

Špatně fungující státní správa. Je brzdou ekonomiky, je bezohledná ke svým občanům, podnikatelům a živnostníkům. Bují a roste, aniž by to zlepšovalo její služby, aniž by to občanům přinášelo něco pozitivního.

Rychlý návrat k socialistickému zemědělství. Obří lány, devastace půdy, vysychání krajiny, likvidace chovů, ztráta soběstačnosti ve výrobě potravin. Velkoagrární komplexy rychle vytěžují naši krajinu – co nejtěžší technika, tuny pesticidů, co největší dotace, co nejrychlejší zisk. Po nich potopa.

Desítky miliard darovaných nadnárodním korporacím, často s ročním obrat větším než rozpočet ČR. Podpora podivných cizích firem, které pak vytlačí z trhu malé a střední české firmy, vyčerpají pobídky a odtáhnou jinam.

Zhoršování obslužnosti venkova, likvidace malých podnikatelů a živnostníků na vesnicích. Po šesti letech konjuktury a miliardách utracených za programy re-start a podobné státní nesmysly, máme pořád v ČR oblasti ohrožené chudobou, místa, kde se lidem nežije dobře.

A ne dosti na tom. Zhoršuje se zdravotnictví, není na lepší platy zdravotních sester, lékaři utíkají za lepším do Německa a Rakouska, nelepší se postavení učitelů. Nestaví se dálnice, neopravují se okresky, nejsou peníze na údržbu chodníků a úklid měst. Stát nezaplatí lidem péči o jejich postižené příbuzné, nejsou peníze na asistentky zdravotně postižených, na hospice. Na vědu jde ve srovnání se zeměmi, s nimiž bychom se rádi poměřovali, zoufale málo peněz.

Jak to, že ještě včera jsme měli dost a najednou hlásí Andrej Babiš, že penízky docházejí? Peníze docházejí, protože Andrej Babiš a partička kolem něj nehorázně dojí stát.   

Půl miliardy na odměny státním úředníkům, půl miliardy automobilce BMW, s ročním ziskem 230 miliard Kč(!). V roce 2017 vláda nakoupila informační technologie za 13 miliard Kč. Půl miliardy na nový daňový portál, 40 miliard investičních pobídek pro pouhých 252 firem, 6 miliard na průmyslovou zónu, aby se mohla rozšířit firma, která má 22 miliard roční zisk, 400 milionů holkám z genderových neziskovek, nekonečné lány řepky, předražená elektřina ze solárních elektráren. Miliarda na Centrum robotiky, využívané zahraničními korporacemi.

Nic z toho není ve prospěch lepšího života občanů ČR. Čtyři milióny zaměstnanců a jeden a čtvrt miliónů podnikatelů a živnostníků plní státní kasu a pár tisíc jedinců a několik málo set firem z ní těží.

Mohlo by se zdát, že tento text psal nějaký levičák, brojící proti velkokapitálu.  Opak je pravdou. Jsem ryzí pravicový konzervativec a je mi jedno, jestli je firma velká nebo malá. Chápu, že velký zvládne víc než malý a silní vyhrávají nad slabými. Je to boj, je to soutěž. Pokud je však podnikání soutěž, pak musíme mít, velcí nebo malí, rovné podmínky. A ty v ČR nemáme. Podnikatelské prostředí je pokřivené ve prospěch velkých korporací, které podnikají se státem, jako by to byl jejich důl na zlato.

Mohli bychom být soběstační a naše daně by snadno zaplatily vše, co občané potřebují. Mohli bychom být středoevropským Švýcarskem, mohli bychom se mít, jako v Rakousku. Jen bychom nesměli mít ve vládě nenažrané spekulanty, jen bychom nesměli být dojnou krávou pro pár nadnárodních firem.

Dobře nalajnovat hřiště a pískat rovinu, to je úkolem státu. Nic víc, nic méně.

článek byl napsán pro Reflex