Nejhorší vítězí!

Když ministerstvo financí vymyslí opatření, které se stane Absurditou roku, je to vítězství nebo prohra?

Každým rokem probíhá soutěž Absurdita roku. Jsou nominovány zákony nebo vyhlášky, které podnikatelům komplikují život. Vždy je z čeho vybírat, ale letos to byla jasná volba. Kontrolní hlášení DPH trčí z ostatní, nijak zvlášť povedené legislativní tvorby vlády, jako ošklivý bolák. Kontrolní hlášení je zatím asi vrcholem velkopanského přístupu státu k podnikatelům. Jen elektronická evidence tržeb mu možná bude příští rok šlapat na paty.

Kontrolní hlášení DPH se v anketě Absurdita roku umístilo na prvním místě. To je sice vítězstvím pro KH, ale domnívám se, že je to prohra pro ministra Babiše, vládu a úředníky Finanční správy. Vytvořili zákonný nástroj, který drtivá většina podnikatelů odmítá, kritizuje a z hloubi duše nesnáší. Tyto pocity se pak snadno přenesou na osoby, které nám kontrolní hlášení vnutily.

Kontrolní hlášení je absurdní z mnoha důvodů – pro absurdní argumentaci při jeho zavádění, přes absurdní tvrdost lhůt a sankcí až po projev absurdního vztahu politiků a úředníků k podnikatelům. Ale popořadě.

KH je prý důležitým nástrojem pro boj s karuselovými podvody, říkali například pánové Babiš (MF ČR) a Havlíček (AMSP). No, to asi ne. Výsledkem karuselových podvodů jsou stamilionové nedoplatky na DPH a v ČR je jen asi 11 tisíc firem, které mají roční obrat nad 100 milionů. Zbývajících asi 490 000 firem (plátců DPH je celkem asi 500 tisíc) má obraty nižší, až velmi nízké, a lze je těžko podezřívat z karuselů. Navíc se karuselových podvodů dopouští jen desítky až stovky podvodných firem. Zpráva NKÚ z června 2014 o tom říká: „V roce 2013 bylo odhaleno 77 firem, každá s nedoplatkem na DPH vyšším než 100 milionů korun, celkem těchto 77 firem dlužilo státu kolem 30ti miliard.“ Není tedy potřeba šikanovat každého živnostníka či malého podnikatele.

K tomu, jak absurdně tvrdé jsou sankce kvůli kontrolním hlášením, se dostaneme přes malou odbočku: V pátek 29.4. čekalo řidiče mezi Prahou a Brnem nečekané zpoždění, které dosahovalo v některých chvílích až hodiny. Konsorcium firem OHL ŽS, Alpine Bau a Eurovia nedokončilo uzavírku včas. „Důvodem zdržení bylo opravování nekvalitně odvedené práce,“ uvedlo ministerstvo dopravy. „Okamžitě byla udělena pokuta v řádu desetitisíců korun.“ řekl iDNES.cz mluvčí ministerstva dopravy Tomáš Neřold (zdroj: iDnes, 29.4.2016).

Promiňte, milí čtenáři, možná to vypadá, že to sem nepatří. Ale všimněte si, jak „tvrdě“ postupovalo ministerstvo dopravy vůči stavebním gigantům, kteří nedodrželi smlouvu a zdrželi na dálnici tisíce občanů. Okamžitě dostali desetitisícovou pokutu. Všimli si toho vůbec?

Srovnejme nyní něžné zacházení se stavebními obry, s tvrdostí skutečnou. Opozdí se podnikatel s KH o jediný den? Bez pardonu pokuta 1000Kč. Podá podnikatel KH až na výzvu FÚ, ale do pěti dnů? Pokuta 10000Kč. Nestihne to do pěti dnů? 30000Kč. Nestihne podat KH v náhradní lhůtě, opět pěti dnů? 50000Kč. A třešničkou je, že když si budou myslet úředníci, že podnikatel dostatečně nespolupracuje nebo jim ztěžuje práci, mohou mu udělit pokutu až 500000Kč. Tak co? Kdo se má líp, malí podnikatelé a živnostníci nebo velké stavební firmy? Na koho je stát hodný a na koho tvrdý?

Vrcholem absurdnosti kontrolních hlášení ovšem je, že odkrývají vztah vládnoucích politiků a vysokých státních úředníků k malým podnikatelům a živnostníkům. Těch sedm paragrafů v zákoně o DPH ukázalo, že ministerstvo financí a Finanční správa nepovažují podnikatele za své klienty, o které by se měli starat, a kterým by měli poskytovat servis. Ani nepovažují podnikatele za rovnocenné partnery. Stát se staví vůči podnikatelům do role vrchnosti či drába. Přikazuje, vymáhá a trestá. Vrší další a další povinnosti. Chce stále více a stále méně dává. Tak s námi jedná stát, který si platíme. Je to ještě náš stát, nebo už je to stát vlády, politiků, ministrů a jejich náměstků?