Předpokládám, že každá domácnost má vysavač. Doma chceme mít čisto, takže někdo častěji, jiný zřídka, ale všichni bereme do rukou vysavač. Někdo je pečlivý, jiný luxuje velkoryse a nedbale. Každý podle své nátury. Všichni ale víme, že když budeme málo pracovití, tak se bude prach v domácnosti hromadit. Nehezké chuchvalce pod sedačkou, v koutech místností, jindy pod skříní.
Vysavač za to nemůže. Vymlouvat se, že máme špatný vysavač, který nezbavil domácnost prachu, je dětinské a neoprávněné. Můžeme přistoupit k nápravě, a to dvojího druhu. Začneme používat vysavač tak, jak se má, tedy budeme pečliví a pracovití.
Druhá možnost je, že si koupíme další vysavač, třeba automatický, robotický. Velmi pravděpodobně to nezlepší čistotu naší domácnosti, ale budeme mít stroje dva. Luxus. Nakonec však každý zjistí, že i ten robotický vysavač musí obsluhovat, musí se myslet na to, že už zase je potřeba vyluxovat, vysypat smetí atd. A závěr bude ten, že budeme mít domácnost stejně zanedbanou, protože pracovitějšími se dvěma vysavači nikdo nestane. Jen peněz jsme utratili více. No ale, když si to můžeme dovolit, tak proč ne, že?
Stát potřebuje luxovat peníze – daně. To je obrazné, nikoli pejorativní přirovnání. K tomu, aby stát vybíral daně má všechny prostředky a nástroje.
Stát má dobrý a funkční vysavač na peníze. Má rozsáhlý aparát ministerstva financí, má soustavu celkem 201 finančních úřadů, má celní správu. Na výběru daní pracuje nejméně 15000 úředníků Finanční správy a asi 5500 celníků. (Jen pro srovnání, zubařů máme v ČR asi 6000.)
Stát dostává od všech podnikatelů a živnostníků pravidelně informace o jejich podnikání. Úředníci žijí ve stejných obcích, jako podnikatelé, vidí jejich chování a vědí, kdo je poctivý a kdo asi nebo určitě ne. Ředitel odboru daní z příjmu Generálního finančního ředitelství řekl: Známe své daňové subjekty, územní pracoviště se velmi často potýkají s tím, že mají spoustu informací i z jiných zdrojů, než pouze z interních databází... (konec citátu; zdroj: Ekonomika ČT24, 30.3.2015). Jistě ví, co říká.
Je tedy zřejmé, že stát má na výběr daní nástroje dobré a s dostatečnou kapacitou. Jenže tyto nástroje stát používá špatně. Nebo to aspoň tvrdí. A dělá všechno proto, aby si mohl koupit nástroj nový - EET. Prý moderní a účinný. To se neví, protože to by ukázala až budoucnost. Co se ví, že je to nástroj hodně drahý. A především, stát se pomocí EET, zbaví povinnosti odpracovat si svůj díl při správě země, a přenese tuto práci a odpovědnost za výběr daní na samotné poplatníky. Chytré, že? Nebo spíš vychytralé?
Je nutné říci státu: Dělej, co máš. Pracuj s nástroji, které jsou k dispozici, a využívej je ku prospěchu občanů. Nevymýšlej nová drahá řešení a nepřipravuj zákony, které jsou proti občanům.
Stát je tady pro nás, ne my pro něj.
