Velebení starých pořádků

Nomen omen, mohl by si člověk říct, když poslouchá nebo čte slova Jana Veleby. Dnes předseda Strany práv občanů (už ne Zemanovců), dříve komunista, je v sobotním rozhovoru v MF Dnes opravdu příkladný. Chcete-li, pamětníci, studenti či kdokoli jiný, vidět opravdového papaláše minulosti, soudruh Veleba je ten pravý.

-------------------------------------

Článek Jana Veleby, kterým obhajoval Miloše Zemana, je často, a velmi případně, přirovnáván k článku Ztroskotanci a samozvanci z komunistického Rudého práva roku 1977. Kdo článek v RP nečetl, a má chuť kazit si chuť, pak tady je na něj odkaz (Ztroskotanci a samozvanci).

Když však na tento článek v rozhovoru redaktor Kolář narazí, Veleba uhýbá, mlží a je až arogantní, např. oslovuje redaktora „mladý muži“ a vrcholem je jeho reakce, kterou se chce zcela odstřihnout od nepříjemného tématu: „Víte co, máte jiné otázky? Já nebudu odpovídat na nějaké vaše konspirační teorie, kdy si vyberete nějaký článek z nějakých novin a srovnáte ho s mým. Vždyť je to naprostá blbost.“

Veleba zcela zjevně používá vše, co je asi učili v stranických školách. Jak? No přece takto:

- Pokusí se znevěrohodnit novináře oslovením „mladý muži“

- Bagatelizuje situaci tím, že dělá, jako by vůbec nevěděl, o čem je řeč, čímž naznačuje, že jde o úplnou nicotnost, kterou si přece nemůže pamatovat (aby bylo jasno, dělá, že si nepamatuje článek Rudého práva proti signatářům Charty 77, který vyšel pod názvem Ztroskotanci a samozvanci)

- Dělá, jako by vůbec nechápal paralelu dvou textů s téměř shodnou dikcí, svého textu s textem z roku 1977

- Nakonec uniká z nepříjemného tématu agresivním vymezením se vůči novináři – odpovídat nebudu, je to blbost!

Hned na začátku rozhovoru, v třetí otázce, se ptá redaktor na Velebovu komunistickou minulost. Ten popírá, že by byl kdy komunistickým funkcionářem a používá oblíbenou formulaci „byl jsem asi od roku 1980 řadový člen KSČ jako mnoho jiných lidí“.

To si zaslouží naši pozornost. Veleba, stejně jako mnoho jiných ví, že musí přiznat, že byl komunistou, protože se to dá prokázat, ale také má zažitou taktiku bagatelizování a relativizování. Říká, že byl komunistou asi od roku 1980, přičemž si to jistě pamatuje přesně. Takže, první otázka zní, od kdy a jak dlouho vlastně komunistou byl.

Potom nám říká, že vlastně nedělal nic jiného, než spousta jiných lidí. I to si zaslouží naši pozornost, protože nikoli většina těch „mnoha jiných lidí“ byla ředitelem Státního statku. Netřeba pochybovat o tom, že ředitel státního statku byla politická funkce a bez kvalifikace „kovaný komunista“ ji nebylo lze vykonávat.

Asi nejzajímavější je Velebova odpověď na to, kde byl 17.Listopadu 1989. Na to odpovídá tím, že do Prahy zajel až několik dní po sedmnáctém, protože tu byl, jak říká Veleba, „nějaký sjezd zemědělců“. To už je Velebova snaha mlžit až úsměvná.

Ten nějaký sjezd zemědělců byl XI. Sjezd Jednotných zemědělských družstev. Byl zahájen 1. prosince 1989 a vystoupil na něm také velitel tankové divize ve Slaném Zdeněk Zbytek. Ve svém projevu naznačil, že je ochoten se svou divizí zasáhnout v Praze. "My, ta dělnická třída v armádě, jsme sem dnes v noci přijeli do Prahy sami, nikdo nás k tomu z našich nadřízených nevyzýval, prostě jsme cítili svoji povinnost obránců této vlasti, tlumočit naše názory, postoje a stanoviska drtivé většiny příslušníků Československé lidové armády...." V televizi v minulém týdnu proběhly záběry z projevu soudruha Zbytka, a není asi náhodou, že i on je přítelem a spolupracovníkem Miloše Zemana. Stojí za to podívat se, jak reagovali „zemědělci“ na Zbytkův projev. Frenetickým potleskem! Takže další otázka na Jana Velebu by mohla znít: Jak jste reagoval tehdy vy? Taky se Vám líbila představa, že přijedou do Prahy tanky, potlačí tu rebélii a dají těm disidentům a studentům co proto?

Ještě douška na závěr: Začínají se ozývat hlasy, že je třeba situaci uklidnit, že je třeba smířlivě se dívat na tu druhou stranu. Takhle mluví Putin, takhle mluví ti, kteří jsou proti sankcím namířeným proti Rusku, takhle hovoří mluvčí prezidenta Zemana. Neuslyšíte od nich slova omluvy či nápravy. Oni mají prostě takovou taktiku – zaútočit, provokovat, zabírat, a potom se tvářit jako neviňátka. A když se proti nim někdo ozve, tak jej označí za agresora, který se nechce smířlivě dohodnout. Tvrdím, že s takovými lidmi není dohoda možná.